Povinná hlášení sledě

Jeden z našich komentátorů předložil obhajobu pro stanovisko svědků Jehovových, pokud jde o povinné hlášení případů zneužívání dětí. Shodou okolností mi můj dobrý přítel poskytl stejnou obranu. Věřím, že odráží standardní víru mezi svědky Jehovovými, a proto jsem cítil, že to vyžaduje více než odpověď na úrovni komentářů.
Zde je argument pro obhajobu:

Královská komise ukázala, že WT dlouhodobě vyrábí materiály, které mají lidi poučit o nebezpečí zneužívání dětí. Politikou JW je dělat věci podle toho, co říká Bible. Pro ně je Bible nad zákony země, ale vyhovují tam, kde zákony nejsou v rozporu nebo nejsou v rozporu s biblickými směrnicemi.

Pravidlo dvou svědků je pouze pro konání sborových akcí, nikoli pro právní kroky. Je na rodičích nebo opatrovnících, aby podnikli právní kroky. Zdá se, že mnoho rodičů nechtělo ohlásit takové záležitosti úřadům, protože se nechtěli hádat. Jedna z věcí, ke které se Královská komise vyjádřila, je, že Austrálie nemá jednotné zákony o oznamování takových záležitostí. Společné parlamenty ve státech, kde je to povinné, by to ohlásily, i kdyby to rodiče nechtěli.

Nebyl to velký problém, z jakých to papíry vyplynuly.

Nechci vyjasnit komentář, ale pouze jeho argument.
Organizace se schovává za skutečnost, že pokud existuje povinné hlášení, jsou v souladu. Toto je červený sledě. Důsledkem je, že pokud vláda nebude mít pocit, že hlášení všech případů zneužívání dětí je natolik důležité, aby bylo povinné, je nespravedlivé přijít na nás kvůli tomu, že nepodáme zprávu. Na jednání australské královské komise vyšlo to, že některé státy měly povinné hlášení a zrušily to. Důvodem bylo to, že tím, že to bylo povinné, lidé hlásili vše ze strachu, že budou potrestáni. Úřady byly poté zaplaveny spoustou triviálních stížností a strávily tolik času jejich sledováním, až se obávaly, že by mezi trhlinami proklouzly legitimní případy. Doufali, že lidé tím, že zruší zákon o povinném hlášení, udělají správnou věc a ohlásí legitimní případy. Svědci by pravděpodobně neočekávali, že „světští“ lidé budou dělat správnou věc, ale proč bychom neudělali to, co očekávají úřady, vzhledem k tomu, že se držíme vyššího standardu?
Při naší snadné obraně před touto vážnou situací přehlížíme 2 věci. První je, že i když existuje zákon o povinném hlášení, vztahuje se pouze na obvinění ze zneužívání dětí. To je obvinění ne trestných činů.  Pan Stewart, právník komise, objasnil, že hlášení trestné činnosti je povinné. Tam, kde existují jasné důkazy o zneužívání dětí - když bylo možné uplatnit pravidlo 2 svědků - máme trestný čin a všechny trestné činy je třeba hlásit. Přesto jsme ani v případech, kdy došlo k zjevnému spáchání trestného činu, o tom neinformovali. Nepodařilo se nám nahlásit případy 1000! Jaká by to mohla být obrana?
2^nd Jde o to, že vláda by neměla mít povinnost hlásit obvinění z tak závažného trestného činu jako povinné. Svědomí každého občana, který dodržuje zákony, by ho mělo motivovat, aby hlásil nadřízeným orgánům jakýkoli závažný zločin, zejména ten, který představuje jasné a aktuální nebezpečí pro obyvatelstvo. Pokud je Organizace skutečně ochotná stát si za tvrzením, že děláme věci podle toho, co říká Bible, tak proč neposloucháme Bibli, pokud jde o to, abychom se podrobovali nadřízeným autoritám tím, že se budeme snažit vyřizovat kriminální věci sami? (Římanům 13: 1--7)
Proč s tímto zločinem jednáme jinak než s jiným? Proč říkáme, že je to pouze odpovědnost rodiny?
Řekněme, že přistoupila sestra a oznámila starším, že viděla, jak starší opouští stodolu s krví na oblečení. Poté vešla do stodoly a našla tělo zavražděné ženy. Šli by starší nejprve k bratrovi, nebo by šli přímo na policii? Podle toho, jak řešíme případy zneužívání dětí, by šli k bratrovi. Řekněme, že bratr popírá, že by tam byl. Starší nyní jednají s jediným svědkem. Na základě toho, jak řešíme případy zneužívání dětí, by bratr nadále sloužil jako starší a informovali jsme sestru, že má právo jít na policii. Pokud to neudělá, nikdo se to nedozví, pokud někdo na mrtvolu nenarazí. Samozřejmě, do této doby bratr ukryl mrtvolu a vyčistil místo činu.
Pokud nahradíte „zavražděnou ženu“ výrazem „sexuálně zneužívané dítě“, máte přesný scénář toho, co jsme udělali nejen v Austrálii, ale po celém světě, tisícekrát.
Co když se z vraha, kterého jsme právě omluvili, stane sériový vrah a zabije znovu? Kdo nese vinu krve za všechny vraždy, kterých se dopustí od té chvíle? Ezekielovi Bůh řekl, že kdyby nevaroval ničemné, bezbožníci by stále zemřeli, ale Jehova by za jejich rozlitou krev nese Ezekiela. Jinými slovy, za neoznámení nese vinu krve. (Ezekiel 3: 17–21) Nepoužila by se tato zásada v případě, že nenahlásíte sériového vraha? Samozřejmě! Nepoužila by se zásada také v případě neoznámení zneužívajícího dítěte? Sérioví vrazi a násilníci jsou podobní v tom, že oba jsou nutkavými opakovanými pachateli. Sérioví vrazi jsou však poměrně vzácní, zatímco násilníci jsou tragicky běžní.
Snažíme se zbavit odpovědnosti tvrzením, že se řídíme Biblí. Jaké biblické Písmo nám říká, že nemáme žádnou povinnost chránit ty ve sboru a ve společenství před velmi vážnou hrozbou pro jejich zdraví a pohodu? Není to jeden z důvodů, proč si nárokujeme autoritu opakovaně zaklepat na dveře lidem? Děláme to z lásky, abychom je varovali před něčím, co je velmi nebezpečné, pokud by to ignorovali. To je naše tvrzení! Tím věříme, že se tím zbavujeme viny krve podle vzoru Ezechiela. Přesto, když je hrozba ještě bezprostřednější, tvrdíme, že ji nemusíme hlásit, pokud nám to nebude nařízeno. Faktem je, že nám to bylo nařízeno nejvyšší autoritou ve vesmíru. Celý Mojžíšův zákon spočíval na 2 zásadách: milovat Boha nade vše ostatní a milovat svého bližního jako sebe sama. Pokud máte děti, nechtěli byste vědět o možném ohrožení jejich blahobytu? Zvažovali byste, že vám soused, který o takové hrozbě věděl a nevaroval vás, projevoval lásku? Pokud by vaše děti byly následně znásilněny a vy byste se dozvěděli, že váš soused o hrozbě věděl a nevaroval vás, nedali byste mu odpovědnost?
V našem příkladu jediného svědka vraždy existovaly forenzní důkazy, které mohla policie použít k prokázání viny nebo neviny bratra, který byl svědkem opuštění místa činu. V takovém případě bychom jistě přivolali policii, protože jsme věděli, že mají prostředky, které nám chybí ke zjištění skutečností. Totéž platí v případech týrání dětí. To, že tento nástroj nevyužijeme, ukazuje, že nás ostatní opravdu nezajímají, ani nás nezajímá posvěcení Božího jména. Nemůžeme posvětit Boží jméno tím, že ho neposlechneme. Zajímá nás pouze ochrana reputace Organizace.
Tím, že jsme nedali Boží zákon na první místo, jsme si způsobili pohanu na sebe, a protože předpokládáme, že ho budeme zastupovat a nést jeho jméno, přinášíme mu pohanu. Budou mít vážné následky.

Meleti Vivlon

Články Meleti Vivlon.