https://youtu.be/JdMlfZIk8i0

V mém předchozím videu, které bylo částí 1 této série o sabatu a mojžíšském zákoně, jsme se dozvěděli, že křesťané nemusí dodržovat sobotu, jak to dělali starověcí Izraelité. Můžeme tak samozřejmě učinit, ale bylo by to osobní rozhodnutí. Nesmíme si však myslet, že jeho dodržením plníme požadavek na naši spásu. Spása nepřichází, protože se snažíme dodržovat zákoník. Pokud si myslíme, že ano, pokud kážeme ostatním, že ano, pak odsuzujeme sami sebe. Jak říká Pavel Galaťanům, kteří také zřejmě měli problém myslet si, že musí dodržovat část nebo celý zákon:

„Neboť jestliže se snažíte napravit se před Bohem tím, že zachováváte zákon, byli jste odříznuti od Krista! Odpadl jsi z Boží milosti." (Galatským 5:4 NLT)

Takže propagátoři sabatu jako exJW Mark Martin nebo vedení Církve adventistů sedmého dne jsou na velmi tenkém ledě tím, že káží svému stádu, že dodržování sabatu je podmínkou pro spasení. Tito muži si samozřejmě také uvědomují verš, který jsme právě četli, ale snaží se to obejít tvrzením, že dodržování sabatu předchází zákon. Tvrdí, že byla ustanovena pro lidi v době stvoření, protože Bůh sedmého dne odpočíval a nazval ji svatým. No, obřízka také předcházela zákon, přesto pominul a ti, kteří ji prosazovali, byli odsouzeni. V čem se sabat liší? No, do toho se teď nebudu pouštět, protože už jsem to udělal. Pokud jste neviděli první video, abyste viděli, proč úvahy Sabbatarians neobstojí při zkoumání Písma, pak bych vám doporučil zastavit toto video a použít odkaz výše, abyste viděli první video. Odkaz na něj jsem dal i do popisu tohoto videa a odkaz na něj přidám opět na konci tohoto videa.

Vše, co bylo řečeno, stále nám zbývá několik otázek, které nebyly zodpovězeny v prvním videu. Když se například podíváte na Desatero přikázání, uvidíte, že jako čtvrté přikázání je zahrnuta sobota. Nyní sken dalších devíti ukazuje, že jsou stále platné. Stále máme například zakázáno uctívat modly, rouhat se Božímu jménu, vraždit, krást, lhát a cizoložit. Proč by tedy měl být sabat jiný?

Někteří tvrdí, že Desatero přikázání je věčný zákon a jako takové je oddělené od ostatních stovek nařízení podle Mojžíšova zákona, ale v jejich představách takový rozdíl existuje. Nikde v křesťanských písmech nečiní Ježíš ani pisatelé Bible takové rozdíly. Když mluví o zákonu, je to celý zákon, o kterém mluví.

Takoví lidé přehlížejí, že jako křesťané nejsme bez zákona. Jsme stále pod zákonem. Není to jen Mojžíšův zákon, pod kterým jsme. Tento zákon byl nahrazen vyšším zákonem – Desatero přikázání bylo nahrazeno nadřazeným Desaterem. Toto předpověděl Jeremiáš:

„Ale toto je smlouva, kterou uzavřu s domem Izraele po oněch dnech, praví Jehova: Vložím svůj zákon do jejich nitra a napíšu ho do jejich srdce; a já budu jejich Bohem a oni budou mým lidem…“ (Jeremiáš 31:33 American Standard Bible)

Jak měl Jehova Bůh vzít zákoník napsaný na kamenných deskách a nějak vepsat tyto zákony do lidských srdcí?

Ani znalci mojžíšského zákona v Ježíšově době neznali odpověď na tuto otázku, což je patrné z této výměny mezi jedním z nich a naším Pánem Ježíšem.

Přišel jeden z učitelů zákona a slyšel je debatovat. Když si všiml, že jim Ježíš dal dobrou odpověď, zeptal se ho: "Které ze všech přikázání je nejdůležitější?"

„To nejdůležitější,“ odpověděl Ježíš, „je toto: ‚Slyš, Izraeli: Hospodin, náš Bůh, Hospodin je jeden. Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.' Druhé je toto: 'Miluj svého bližního jako sám sebe.' Není větší přikázání než tato."

"Dobře řečeno, učiteli," odpověděl muž. „Máte pravdu, když říkáte, že Bůh je jeden a není jiný než on. Milovat ho celým svým srdcem, celým svým rozumem a celou svou silou a milovat svého bližního jako sebe samého je důležitější než všechny zápalné oběti a oběti."

Když Ježíš viděl, že moudře odpověděl, řekl mu: "Nejsi daleko od Božího království." (Marek 12:28–34 NIV)

Milovat! Láska k Bohu a láska k druhým. To vše se scvrkává. Je tak důležité, že když Ježíš viděl, že to tento farizeus dostal, řekl mu, že „není daleko od Božího království“. Zákon je shrnut do dvou přikázání: lásky k Bohu a lásky k bližnímu. Pochopení této pravdy přivedlo tohoto konkrétního farizea do blízkosti Božího království. První tři přikázání Desatera budeme přirozeně dodržovat, pokud opravdu milujeme Boha. Zbývajících sedm, včetně čtvrtého, zákona o sabatu, bude dodržovat každý křesťan podle svého svědomí motivovaného láskou.

Zákon, který nahradil Mojžíšův zákon, je Kristův zákon, zákon lásky. Pavel napsal:

"Neste navzájem svá břemena, a tak naplníte zákon Kristův." (Galatským 6:2 NIV)

Jaký zákon máme na mysli? Kde jsou tato přikázání zapsána? Začněme tímto:

„Nyní vám tedy dávám nové přikázání: Milujte se navzájem. Tak jako jsem já miloval tebe, měli byste se milovat i vy navzájem." (Jan 13:34, 35 NLT

Toto je nové přikázání, což znamená, že nebylo zahrnuto do Mojžíšova zákoníku. jak je to nové? Neříká nám, abychom se milovali, a není to to, co děláme přirozeně? Když Ježíš mluvil o lásce k nepřátelům v Matoušovi 5:43-48, řekl: „Pokud zdravíte pouze své bratry, jakou mimořádnou věc děláte? Nedělají totéž i lidé z národů?" (Matouš 5:47)

Ne, to není totéž. Za prvé, v jakékoli skupině učedníků jsou ti, ke kterým pocítíte přirozenou příbuznost, ale jiní, které budete tolerovat jen proto, že jsou vašimi duchovními bratry a sestrami. Ale jak daleko sahá vaše láska k nim? Ježíš nám neříká jen, abychom milovali všechny členy naší duchovní rodiny, ale dává nám kvalifikátor, způsob, jak tuto lásku měřit. Říká, abyste se milovali „tak jako jsem já miloval vás“.

Ježíš se za nás vzdal všeho. Bible nám říká, že na sebe vzal podobu otroka. Dokonce pro nás vytrpěl bolestnou smrt. Když tedy Pavel řekl Galaťanům, aby si navzájem nesli svá břemena, abychom mohli naplnit Kristův zákon, nyní vidíme, jak tento zákon funguje. Neřídí se přísným kodexem psaných zákonů, protože v každém psaném zákoně budou vždy mezery. Ne, napsal nám to na srdce. Zákon lásky je zákon založený na principech, které se mohou přizpůsobit každé situaci. Nemohou existovat žádné mezery.

Jak tedy zákon Kristův nahradil zákon Mojžíšův? Přijměte šesté přikázání: "Nezabiješ." Ježíš to rozvedl slovy:

„Slyšeli jste, že se říkalo dávným lidem: ‚Nesmíte vraždit; ale kdokoli spáchá vraždu, bude se zodpovídat soudu.“ Říkám vám však, že každý, kdo se bude nadále hněvat na svého bratra, se bude zodpovídat soudu; kdo však svého bratra osloví nevýslovným slovem pohrdání, bude se zodpovídat Nejvyššímu soudu; kdežto ten, kdo říká: 'Ty zavrženíhodný hlupáku!' bude podřízen ohnivé ge·heně. (Matouš 5:21, 22 NWT)

Vražda se tedy podle Kristova zákona již neomezuje na fyzický akt nezákonného odebrání života. To nyní zahrnuje nenávidět svého bratra, pohrdat spolukřesťanem a vynášet odsuzující soudy.

Mimochodem, kvůli ironii jsem zde použil Překlad nového světa. Vidíte, definice, kterou dávají slovu „Ty zavrženíhodný hlupáku!“ je toto:

"Označuje člověka jako morálně bezcenného, ​​odpadlíka a rebela proti Bohu." (w06 2/15 str. 31 Dotazy čtenářů)

Pokud jste tedy na svého bratra tak rozzlobení a pohrdlivý, že ho označíte za „odpadlíka“, vynášíte nad sebou soud a odsuzujete se k druhé smrti v gehenně. Není fascinující, jak vedoucí sbor přiměl svědky Jehovovy, aby porušovali tento Kristův zákon, ve skutečnosti vraždili své bratry a sestry tím, že je nenávistně odsuzovali jako odpadlíky jen proto, že tito odvážně stojí za pravdou a staví se proti falešnému učení vedoucího? Tělo.

Vím, že je to trochu mimo téma, ale bylo to třeba říct. Nyní se podívejme na další příklad toho, jak zákon Kristův převyšuje zákon Mojžíšův.

„Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Nezcizoložíš.' Ale říkám VÁM, že každý, kdo se stále dívá na ženu, aby pro ni měl vášeň, již s ní zcizoložil ve svém srdci. (Matouš 5:27, 28 NWT)

Opět platí, že podle zákona byl jako cizoložství kvalifikován pouze fyzický akt, ale zde Ježíš jde za Mojžíšův zákon.

Jak Kristův zákon nahrazuje mojžíšský zákon, pokud jde o sobotu? Odpověď na tuto otázku se skládá ze dvou částí. Začněme analýzou morálního rozměru zákona o sabatu.

„Pamatuj na den sabatu tím, že jej budeš světit. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, ale sedmý den je sobota Hospodina, tvého Boha. Nebudeš na něm konat žádnou práci, ani ty, ani tvůj syn ani dcera, ani tvůj sluha nebo otrokyně, ani tvá zvířata, ani žádný cizinec bydlící ve tvých městech. Neboť v šesti dnech učinil Hospodin nebe a zemi, moře a vše, co je v nich, ale sedmého dne odpočinul. Proto Hospodin požehnal sobotní den a učinil jej svatým." (Exodus 20:8-11 NIV)

Všimněte si, že jediným požadavkem byl odpočinek od veškeré práce po celých 24 hodin. Byla to milující laskavost. Ani otroci nemohli být povoláni, aby sloužili svým pánům během sabatu. Každý muž a žena měli čas pro sebe. Čas na relaxaci mentálně, fyzicky, emocionálně a duchovně. Čas na promyšlenou meditaci. Čas bez únavných povinností.

Museli to držet v konkrétním čase, protože byli národ. V Kanadě si bereme dva dny volna. Říkáme tomu víkend. Všichni souhlasíme, že to uděláme v sobotu a neděli, protože jinak by to bylo chaotické.

Volno v práci je zdravé a osvěžující pro duši. Sabat byl láskyplným ustanovením, ale musel být vynucován pod trestem smrti.

A Hospodin řekl Mojžíšovi: "Máš mluvit k izraelskému lidu a říkat: 'Především zachovávejte mé sabaty, protože to je znamení mezi mnou a vámi po všechna vaše pokolení, abyste věděli, že já, Hospodine, posvěť tě. Budete zachovávat sobotu, protože je pro vás svatá. Každý, kdo to znesvětí, bude usmrcen. Kdokoli na tom udělá nějakou práci, ta duše bude vyhlazena ze svého lidu. Šest dní se bude pracovat, ale sedmý den je sabat slavnostního odpočinku, svatý Hospodinu. Kdokoli v sobotu koná nějakou práci, zemře. Proto budou Izraelci zachovávat sobotu a zachovávat sobotu po všechna svá pokolení jako smlouvu navěky. Je to věčné znamení mezi mnou a izraelským lidem, že v šesti dnech učinil Hospodin nebe a zemi a sedmého dne odpočinul a byl osvěžen.“ (Exodus 31:12-17 English Standard Version)

Proč by láskyplné ustanovení muselo být vynucováno trestem smrti? Z jejich historie víme, že Izraelité byli barbarský národ, tvrdošíjní a vzpurní. Z lásky k bližnímu by zákon nedodržovali. Ale bylo důležité, aby celý zákon dodržovali, protože zákon, včetně Desatera, včetně sabatu, sloužil většímu účelu.

V Galatským o tom čteme:

„Než nám byla k dispozici cesta víry v Krista, byli jsme zákonem pod dohledem. Byli jsme takříkajíc drženi v ochranné vazbě, dokud nebyla odhalena cesta víry. Řeknu to jinak. Zákon byl naším strážcem, dokud nepřišel Kristus; chránilo nás, dokud jsme nemohli být s Bohem napraveni skrze víru. A nyní, když přišla cesta víry, již nepotřebujeme zákon jako našeho opatrovníka.“ (Galatským 3:23–25 NLT)

Nyní přišla cesta víry. Nyní jsme spaseni ne pevným dodržováním zákonů – kodexu, který by žádný hříšník v žádném případě nemohl dodržovat – ale vírou. Zákoník připravil národ na vyšší zákon, zákon Kristův, zákon lásky.

Přemýšlejte o tom takto. Pokud by izraelský vlastník půdy dodržoval sobotu, aby nebyl odsouzen k smrti, ale dalších šest dní propracoval své otroky až na kost, byl by podle zákona odsouzen. Ne, protože zachoval literu zákona, ale před Bohem nezachoval ducha zákona. Neprojevoval lásku k bližnímu. Jako křesťané nemáme žádné mezery, protože zákon lásky pokrývá všechny okolnosti.

Jan nám říká: „Kdo nenávidí bratra nebo sestru, je vrah, a víte, že žádný vrah v sobě nemá věčný život. Podle toho víme, co je láska: Ježíš Kristus za nás položil svůj život. A měli bychom položit život za naše bratry a sestry." (1 Jan 3:15, 16 NIV)

Pokud se tedy chystáte řídit zásadou, na které je založen sabat, měli byste zajistit, že budete se svými zaměstnanci jednat spravedlivě a nebudete je přetěžovat. Nepotřebujete pravidlo, které by vás nutilo dodržovat striktní 24hodinovou lhůtu. Místo toho vás láska pohne k tomu, abyste dělali to, co prospívá těm, kteří pro vás pracují, a vlastně i vám samotným, protože kdybyste pracovali nepřetržitě a nikdy neodpočívali, ztratili byste radost a poškodili byste své zdraví.

To mi připomíná můj život jako svědka Jehovova. Museli jsme navštěvovat pět shromáždění týdně a očekávalo se od nás, že se večer a o víkendech zúčastníme služby od dveří ke dveřím. To vše při péči o rodinu a držení práce na plný úvazek. Nikdy jsme neměli den odpočinku, pokud jsme si sami jeden nedali, a pak jsme se cítili provinile, protože jsme se neobjevili ve skupině kazatelské služby nebo jsme zmeškali shromáždění. Říkalo se tomu sebeobětování, i když Křesťanská písma o takovém sebeobětování nic neříkají. Koukni na to. Vyhledejte „sebeobětování*“ v programu Knihovna Strážné věže – napsáno tímto způsobem se zástupným znakem, abyste zachytili všechny varianty. V publikacích Strážná věž najdete přes tisíc hitů, ale ani jeden v Bibli, dokonce ani v Překladu nového světa. Sloužili jsme mistrům tvrdých úkolů, kteří nás přesvědčovali, že sloužíme Jehovovi Bohu. Vedení Organizace udělalo z Boha tvrdého úkoláře.

Považuji za velmi zjevné, že poslední spisy inspirovaného Písma jsou ty Janovy. Proč? Protože tyto spisy se zaměřují na lásku nade vše ostatní. Je to, jako by náš nebeský Otec poté, co nám poskytl veškeré informace o Božím jednání s lidmi, inspiroval Jana, aby to všechno shrnul tím, že nás přivede k závěru, že je to opravdu všechno o lásce.

A to nás přivádí ke skutečné a úžasné pravdě, která je odhalena v sabatu, faktoru, který všem sabatářům chybí, stejně jako dobří malí farizeové, kterým se daří zaměřovat se na zákony, pravidla a předpisy pro ospravedlnění a postrádají celkový obraz plného života. šířka, délka, výška a hloubka Boží lásky. V dopise Hebrejům je nám řečeno:

„Zákon je jen stínem dobrých věcí, které přicházejí – nikoli skutečností samotnou. Z tohoto důvodu nemůže nikdy stejnými oběťmi, které se donekonečna opakují rok co rok, zdokonalit ty, kteří se blíží k uctívání.“ (Hebrejcům 10:1 NIV)

Jestliže „zákon je pouze stínem dobrých věcí, které přicházejí“, pak sabat, který je součástí tohoto zákona, musí také předznamenávat dobré věci, které přicházejí, že? Jaké jsou dobré věci, které sabat konkrétně předznamenává?

Odpověď na to leží v původním zákoně o sabatu.

„V šesti dnech učinil Hospodin nebe a zemi, moře a vše, co je v nich, ale sedmého dne odpočinul. Proto Hospodin požehnal sobotní den a učinil jej svatým." (Exodus 20:11 NIV)

Jak je ukázáno v předchozím videu, nejde o doslovné 24hodinové dny a ani popis stvoření Genesis není míněn doslovně jako nějaký projektový plán planetární terraformace. Máme zde poetický popis, který má pomoci primitivním lidem pochopit prvky tvůrčího procesu a představit koncept sedmidenního pracovního týdne končícího dnem odpočinku. Tento sabat je Božím odpočinkem, ale co ve skutečnosti představuje?

Ježíš nás vede k odpovědi ve zprávě, ve které znovu narazil na rigidní farizejské pravidlo.

Jednou v sobotu Ježíš procházel obilnými poli a Jeho učedníci začali trhat obilné klasy. Farizeové mu tedy řekli: "Hle, proč dělají to, co je v sobotu nezákonné?" Ježíš odpověděl: „Nikdy jsi nečetl, co David udělal, když on a jeho společníci měli hlad a nouzi? Během velekněžství Abiatara vstoupil do Božího domu a jedl posvěcený chléb, což bylo dovoleno pouze kněžím. A některé dal i svým společníkům." Potom Ježíš prohlásil: „Sabat byl stvořen pro člověka, ne člověk pro sobotu, Proto, Syn člověka je pánem i nad sobotou.“ (Marek 2:23–28 BSB)

Tyto dva poslední výroky mají tak velký význam, že si troufám říci, že jejich vysvětlení by zabralo celou knihu. Ale máme jen pár minut. Začněme prvním výrokem: „Sobota byla učiněna pro člověka, ne člověk pro sobotu. Lidé nebyli stvořeni, aby mohli zachovávat sabat. Sobota byla stvořena k našemu prospěchu, ale Ježíš zde nemá na mysli jediný den v týdnu. Sobotní den, kdy se farizeové rozžhavili a obtěžovali, byl pouze symbolem něčeho mnohem většího – stínu reality.

Farizejská tendence, kterou trpí mnoho lidí, se však rychle stává spíše symbolem než realitou, kterou představuje. Jako důkaz toho vezměte pravidla vytvořená novodobými farizey, kteří tvoří vedoucí sbor svědků Jehovových. Pokud jde o Boží zákon o krvi, dělají více ze symbolu než z věci, kterou představuje. Krev představuje život, ale raději by život obětovali, pak by porušili svůj výklad zákazu jíst krev. Vezmeme-li Ježíšův výrok o sabatu této skupině farizeů a provedeme jednoduchou záměnu slova, dostaneme: „Krev byla stvořena pro člověka, ne člověk pro krev.“ Jehova Bůh nikdy nezamýšlel, aby lidé zemřeli za odmítnutí krevní transfuze. Neobětujete realitu, abyste zachránili symbol, že? Je to nesmysl.

Stejně tak tito staří farizeové si mysleli, že dodržování zákona o sabatu je důležitější než zmírňování utrpení lidské bytosti, ať už z hladu nebo z nemoci. Vzpomeňte si, jak si stěžovali, jak Ježíš mnohokrát uzdravoval nemocné a vracel zrak slepým v sobotu.

Chybělo jim, že cílem sabatu bylo zmírnit utrpení. Den odpočinku od naší práce.

Ale pokud Ježíš neměl na mysli doslovný 24hodinový den, když řekl, že sobota byla stvořena pro člověka, o jaké sobotě se tedy odvolával? Nápověda je v jeho dalším prohlášení: „Syn člověka je Pánem i nad sobotou.

Nemluví o dnech v týdnu. Co? Je Ježíš Pánem nad sabatem, ale ne nad ostatními dny? Kdo je tedy Pánem pondělí, úterý nebo středy?

Pamatujte, že sabat byl symbolem Pánova dne odpočinku. Tento Boží Sabat trvá.

Nyní přečtu dlouhou část z listu Židům začínající kapitolou 3, veršem 11 a končící kapitolou 4, veršem 11. To vše bych mohl vysvětlit svými vlastními slovy, ale zde inspirované slovo je mnohem silnější a samovysvětlující.

„Ve svém hněvu jsem tedy složil přísahu: ‚Nikdy nevstoupí na místo mého odpočinku.'“ Buďte tedy opatrní, drazí bratři a sestry. Ujistěte se, že vaše vlastní srdce nejsou zlá a nevěřící, která vás neodvrací od živého Boha. Musíte se navzájem varovat každý den, dokud je ještě „dnes“, aby nikdo z vás nebyl oklamán hříchem a zatvrzen proti Bohu. Budeme-li totiž věrní až do konce a důvěřovat Bohu stejně pevně, jako když jsme poprvé uvěřili, budeme mít podíl na všem, co patří Kristu. Vzpomeňte si, co říká: „Dnes, když uslyšíš jeho hlas, nezatvrdzuj svá srdce jako Izrael, když se vzbouřil. A kdo to byl, kdo se vzbouřil proti Bohu, i když slyšel jeho hlas? Nebyl to lid, který Mojžíš vyvedl z Egypta? A kdo zlobil Boha čtyřicet let? Nebyli to snad lidé, kteří zhřešili, jejichž mrtvoly ležely v poušti? A ke komu mluvil Bůh, když složil přísahu, že nikdy nevstoupí do jeho odpočinku? Nebyli to lidé, kteří ho neposlechli? Vidíme tedy, že kvůli své nevěře nemohli vstoupit do jeho odpočinku. Boží zaslíbení, že vstoupí do jeho odpočinku, stále platí, takže bychom se měli třást strachem, že někteří z vás to možná nezažijí. Neboť tato dobrá zpráva – že Bůh připravil tento odpočinek – nám byla oznámena stejně jako jim. Ale nedělalo jim to dobře, protože nesdíleli víru těch, kteří naslouchali Bohu. Neboť jen my, kteří věříme, můžeme vstoupit do jeho odpočinku. Pokud jde o ostatní, Bůh řekl: „Ve svém hněvu jsem složil přísahu: ‚Nikdy nevstoupí na místo mého odpočinku'“, i když tento odpočinek byl připraven od doby, kdy stvořil svět. Víme, že je připravena díky místu v Písmu, kde se zmiňuje o sedmém dni: „Sedmého dne Bůh odpočinul od všeho svého díla. Ale v druhé pasáži Bůh řekl: "Nikdy nevstoupí do místa mého odpočinku." Boží odpočinek je tu proto, aby lidé mohli vstoupit, ale ti, kteří jako první slyšeli tuto dobrou zprávu, nevstoupili, protože neposlechli Boha. Bůh tedy určil jiný čas pro vstup do jeho odpočinku, a ten čas je dnes. Bůh to oznámil prostřednictvím Davida mnohem později již citovanými slovy: „Dnes, když uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce. Kdyby se Jozuovi podařilo dopřát jim tento odpočinek, Bůh by nemluvil o dalším dni odpočinku, který teprve přijde. Na Boží lid tedy ještě čeká zvláštní odpočinek. Neboť všichni, kdo vstoupili do Božího odpočinku, odpočívali od své práce, stejně jako Bůh po stvoření světa. Udělejme tedy vše, abychom do toho odpočinku vstoupili. Ale pokud neposlechneme Boha, jako to dělal lid Izraele, padneme. (Hebrejcům 3:11–4:11 NLT)

Jaký byl stav světa, když Jehova odpočíval od svého stvořitelského díla? Všechno bylo dobré. Adam a Eva byli bez hříchu a byli na pokraji zplození lidské rasy. Všichni byli připraveni vládnout celému pozemskému stvoření a naplnit zemi spravedlivými lidskými potomky. A více než cokoli jiného byli v míru s Bohem.

To je to, co znamená být v Božím odpočinku: těšit se z Božího pokoje, být ve vztahu s naším Otcem.

Nicméně zhřešili a byli vyhnáni z rajské zahrady. Přišli o dědictví a zemřeli. Abychom vstoupili do Božího odpočinku, musíme přejít ze smrti do života. Musí nám být umožněn přístup do Božího odpočinku prostřednictvím jeho milosti založené na naší věrnosti. Ježíš to všechno umožňuje. On je Pánem soboty. Je to on, kdo jako Pán má právo nás soudit a připouštět nás do Božího odpočinku. Jak říká Židům, budeme-li důvěřovat „Bohu stejně pevně, jako když jsme poprvé uvěřili, budeme mít podíl na všem, co patří Kristu“. Tento odpočinek je připraven od té doby, co Bůh stvořil svět lidstva. "Takže udělejme, co je v našich silách, abychom do toho odpočinku vstoupili."

Mojžíšův zákoník je stínem dobrých věcí, které přijdou. Jednou z těch dobrých věcí, které předznamenává týdenní sabatní den, je možnost vstoupit do Božího věčného sobotního dne odpočinku. Poté, co nám Bůh stvořil domov, odpočíval. Lidé byli v tomto odpočinku od začátku a byli by v něm i nadále navždy, pokud by poslouchali svého nebeského Otce. To nás přivádí zpět k základní pravdě o lásce.

"Milovat Boha znamená dodržovat jeho přikázání a jeho přikázání nejsou tíživá." (1. Jana 5:3 NLT)

„Píšu, abych vám připomněl, drazí přátelé, že bychom se měli navzájem milovat. Toto není nové přikázání, ale přikázání, které máme od počátku. Láska znamená dělat to, co nám Bůh přikázal, a přikázal nám, abychom se navzájem milovali, jak jste slyšeli od začátku." (2 Jan 5, 6 NLT)

Přikázání, které jsme měli od začátku, bylo nové přikázání, které nám dal Ježíš, abychom se navzájem milovali tak, jak on miloval nás.

Ďábel nás oddělil od Boha tím, že nám řekl, že bychom si bez něj dobře rozuměli. Podívejte se, jak to dopadlo. Od toho dne jsme si neodpočinuli. Odpočinout si od veškeré naší práce je možné pouze tehdy, když se obrátíme zpět k Bohu, zahrneme ho do svého života, milujeme ho a tak se budeme snažit dodržovat jeho zákon daný nám skrze Krista, zákon, který není tíživý. Jak by to jen mohlo být? Je to zcela založeno na lásce!

Takže neposlouchejte lidi, kteří vám říkají, že abyste byli spaseni, musíte dodržovat doslova sabatní den. Snaží se najít spásu skrze skutky. Jsou moderním ekvivalentem judaistů, kteří sužovali shromáždění v prvním století svým důrazem na obřízku. Ne! Jsme spaseni vírou a naše poslušnost je nadřazenému Kristovu zákonu, který je založen na lásce.

Děkuji za poslech. Děkujeme také, že tuto práci nadále podporujete.