Ahoj všichni!

Často se mě ptají, zda je správné, abychom se modlili k Ježíši Kristu. Je to zajímavá otázka.

Jsem si jist, že trinitář by odpověděl: „Samozřejmě bychom se měli modlit k Ježíši. Koneckonců, Ježíš je Bůh." Z této logiky vyplývá, že křesťané by se měli také modlit k Duchu svatému, protože podle trinitáře je Duch svatý Bůh. Zajímalo by mě, jak byste začali modlitbu k Duchu svatému? Když se modlíme k Bohu, Ježíš nám řekl, abychom svou modlitbu začali takto: „Otče náš v nebesích…“ (Matouš 6:9) Máme tedy velmi přesný návod, jak Boha oslovovat: „Otče náš v nebesích…“ Neřekl nám nic o tom, jak se oslovovat „Ježíš Bůh na nebesích“ nebo snad „Král Ježíši“? Ne, příliš formální. Proč ne „Náš bratr v nebi…“ Až na to, že bratr je příliš vágní. Koneckonců, můžeš mít mnoho bratrů, ale jen jednoho Otce. A pokud se budeme řídit trinitární logikou, jak se budeme modlit ke třetí osobě Božství? Myslím, že je důležité zachovat rodinný aspekt našeho vztahu s Bohem, ne? Takže Jahve je Otec a Ješua je bratr, takže z toho bude svatý duch… co? Další bratr? Ne. Vím… „Náš strýc v nebi…“

Vím, že jsem směšný, ale jen dovádím důsledky Trojice k jejich logickému závěru. Vidíte, já nejsem trinitář. Velké překvapení, já vím. Ne, líbí se mi jednodušší vysvětlení, které nám Bůh dává, aby nám pomohl porozumět našemu vztahu s ním – vztahu otce a dítěte. Je to něco, k čemu se všichni můžeme vztahovat. Není v tom žádná záhada. Zdá se však, že organizované náboženství se vždy snaží tento problém zmást. Buď je to Trinity, nebo je to něco jiného. Byl jsem vychován jako jeden ze svědků Jehovových a oni neučí o Trojici, ale mají jiný způsob, jak si pohrát se vztahem otce a dítěte, který Bůh nabízí všem prostřednictvím svého Syna, Ježíše Krista.

Jako jeden ze svědků Jehovových mě od dětství učili, že nemám tu výsadu, abych se mohl nazývat Božím dítětem. To nejlepší, v co jsem mohl doufat, bylo být jeho přítelem. Kdybych zůstal věrný Organizaci a choval se až do své smrti a pak byl vzkříšen a pokračoval být loajálním po dalších 1,000 let, pak až skončí tisíciletá Kristova vláda, pak a jedině tehdy bych se stal Božím dítětem, součástí jeho univerzální rodina.

Už tomu nevěřím a vím, že mnozí z vás, kteří tato videa posloucháte, se mnou souhlasí. Nyní víme, že křesťané mají naději stát se adoptivními dětmi Božími v souladu s opatřením, které náš Otec učinil prostřednictvím výkupného zaplaceného za smrt jeho jednorozeného Syna. Tímto způsobem můžeme nyní Boha oslovovat jako svého Otce. Ale vzhledem k tomu, že Ježíš hraje klíčovou roli v našem spasení, měli bychom se k němu také modlit? Koneckonců, Ježíš nám v Matoušovi 28:18 říká, že „je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi“. Pokud je druhým nejvyšším velitelem všech věcí, nezaslouží si naše modlitby?

Někteří říkají: "Ano." Budou ukazovat na Jana 14:14, který podle New American Standard Bible a mnoha dalších zní: „Pokud mě o něco požádáte v mém jménu, udělám to.

Je však pozoruhodné, že původní americká standardní verze neobsahuje předmětové zájmeno „me“. Zní: „Budete-li o něco prosit v mém jménu, učiním to“, nikoli „pokud mě o něco budete prosit v mém jménu“.

Ani ctihodný King James Bible: „Budete-li o něco prosit v mém jménu, udělám to.

Proč některé respektované verze Bible neobsahují předmětové zájmeno „já“?

Důvodem je, že ne každý dostupný rukopis Bible jej obsahuje. Jak se tedy rozhodneme, který rukopis přijmeme jako věrný originálu?

Říká nám Ježíš, abychom se ho přímo zeptali na věci, které potřebujeme, nebo nám říká, abychom se zeptali Otce, a pak on, jako Otcův zástupce – logos nebo slovo – poskytne věci, ke kterým ho Otec navádí?

Při rozhodování, který rukopis přijmeme, se musíme spolehnout na celkovou harmonii v Bibli. Abychom toho dosáhli, nemusíme ani vycházet z knihy Jana. V další kapitole Ježíš říká: „Ne vy jste si vyvolili mě, ale já jsem si vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce zůstalo, aby o cokoli budete prosit Otce v mém jménu Může ti dát." (Jan 15:16 NASB)

A pak v následující kapitole nám znovu říká: „A toho dne se mě nebudete na nic ptát. Opravdu, opravdu ti říkám, budete-li o něco prosit Otce v mém jménu, On ti to dá. Až dosud jste o nic nežádali v mém jménu; Proste a dostanete, aby vaše radost byla naplněna." (Jan 16:23, 24 NASB)

Ve skutečnosti se Ježíš úplně vyřazuje z procesu podávání žádostí. Pokračuje a dodává: „V ten den budete prosit v mém jménu a Neříkám vám, že za vás budu žádat Otce; neboť sám Otec vás miluje, protože jste milovali mne a uvěřili jste, že jsem vyšel od Otce." (Jan 16:26, 27 NASB)

Ve skutečnosti říká, že nebude žádat Otce za nás. Otec nás miluje, a tak s ním můžeme mluvit přímo.

Pokud bychom se měli zeptat přímo Ježíše, musel by za nás vznést žádost Otce, ale on nám výslovně říká, že to nedělá. Katolicismus to posouvá ještě o krok dále tím, že zahrnuje svaté do procesu podávání žádostí. Vy prosíte svatého a svatý prosí Boha. Víte, celý proces má za cíl nás vzdálit od našeho nebeského Otce. Kdo chce zničit náš vztah s Bohem Otcem? Víš kdo, ne?

Ale co ta místa, kde jsou křesťané vyobrazeni, jak mluví přímo k Ježíši, dokonce mu předkládají petice. Například Štěpán volal na Ježíše přímo, když ho kamenovali.

Nová mezinárodní verze to překládá: „Když ho kamenovali, Štěpán se modlil: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha.“ (Skutky 7:59)

Ale to není přesný překlad. Většina verzí to vykresluje, „zvolal“. Je to proto, že zde zobrazené řecké sloveso – epikaloumenon (ἐπικαλούμενον), což je obecné slovo, které jednoduše znamená „volat“ a nikdy se nepoužívá v souvislosti s modlitbou.

proseuchomai (προσεύχομαι) = „modlit se“

epikaloumenon (ἐπικαλούμενον) = „vyvolat“

Nebudu se to pokoušet vyslovit – je to běžné slovo, které jednoduše znamená „vyvolat“. Nikdy se nepoužívá v souvislosti s modlitbou, což je v řečtině úplně jiné slovo. Ve skutečnosti se toto řecké slovo pro modlitbu nikde v Bibli v souvislosti s Ježíšem nepoužívá.

Pavel nepoužívá řecké slovo pro modlitbu, když říká, že prosil Pána, aby mu odstranil trn z boku.

„Abych se nestal domýšlivým, dostal jsem do těla trn, Satanův posel, aby mě trápil. Třikrát jsem prosil Pána, aby mi to vzal. On mi však řekl: "Stačí ti má milost, neboť má síla se zdokonaluje ve slabosti." (2 Kor 12-7)

Nenapsal: „Třikrát jsem se modlil k Pánu“, ale místo toho použil jiné slovo.

Je zde zmíněn Pán, Ježíš nebo Jehova? Syn nebo Otec? Lord je název používaný zaměnitelně mezi těmito dvěma. Takže to nemůžeme s jistotou říct. Za předpokladu, že je to Ježíš, musíme přemýšlet, zda to byla vize. Pavel mluvil s Ježíšem na cestě do Damašku a měl i jiná vidění, na která ve svých spisech odkazuje. Zde vidíme, že k němu Pán promluvil velmi konkrétní frází nebo velmi konkrétními slovy. Nevím jak vy, ale když se modlím, neslyším hlas z nebe, který by mi verbálně odpovídal. Pozor, nejsem na stejné úrovni jako apoštol Pavel. Jednak měl Pavel zázračná vidění. Mohl se zmiňovat o Ježíši ve vidění, podobném tomu, které měl Petr, když k němu Ježíš na střeše mluvil o Kornéliovi? Hej, pokud ke mně Ježíš někdy promluví přímo, samozřejmě mu odpovím přímo. Ale je to modlitba?

Mohli bychom říci, že modlitba je jedna ze dvou věcí: Je to způsob, jak Boha o něco žádat, a také způsob, jak Boha chválit. Ale můžu tě o něco požádat? To neznamená, že se k tobě modlím, že? A můžu tě za něco pochválit, ale zase bych neřekl, že se k tobě modlím. Modlitba je tedy víc než rozhovor, při kterém žádáme, hledáme vedení nebo děkujeme – všechno, co můžeme udělat s bližním nebo s bližním. Modlitba je prostředek, kterým komunikujeme s Bohem. Konkrétně je to způsob, jakým mluvíme s Bohem.

Podle mého názoru je to jádro věci. Jan o Ježíši prozrazuje, že „všem, kdo ho přijali, těm, kdo uvěřili v jeho jméno, dal právo stát se Božími dětmi – dětmi narozenými ne z krve, ani z touhy nebo vůle člověka, ale zrozenými z Boha .“ (Jan 1:12, 13 BSB)

Nepřijímáme pravomoc stát se Ježíšovými dětmi. Byla nám dána pravomoc stát se Božími dětmi. Poprvé bylo lidem dáno právo nazývat Boha svým osobním Otcem. Jakou výsadu nám Ježíš umožnil: nazývat Boha „Otče“. Můj biologický otec se jmenoval Donald a kdokoli na světě měl právo ho nazývat jeho jménem, ​​ale jen já a moje sestra jsme měli právo říkat mu „Otče“. Nyní tedy můžeme všemohoucímu Bohu říkat „Tati“, „Tati“, „Abba“, „Otče“. Proč bychom toho nechtěli plně využít?

Nejsem v pozici, abych stanovil pravidlo, zda se máte nebo nemáte modlit k Ježíši. Musíte dělat to, co vám říká vaše svědomí. Při tomto rozhodování však zvažte tento vztah: V rodině můžete mít mnoho bratrů, ale pouze jednoho otce. Promluvíte si se svým nejstarším bratrem. Proč ne? Ale diskuse, které vedete se svým otcem, jsou jiné. Jsou jedinečné. Protože je to tvůj otec a z těch je jen jeden.

Ježíš nám nikdy neřekl, abychom se modlili k němu, ale abychom se modlili pouze k jeho Otci a nám, jeho Bohu a nám. Ježíš nám dal přímou linku k Bohu jako k našemu osobnímu Otci. Proč bychom toho nechtěli využít při každé příležitosti?

Opět nečiním pravidlo o tom, zda je správné nebo špatné modlit se k Ježíši. To není moje místo. Je to věc svědomí. Pokud chcete mluvit s Ježíšem jako jeden bratr s druhým, je to na vás. Ale pokud jde o modlitbu, zdá se, že existuje rozdíl, který je těžké kvantifikovat, ale snadno vidět. Pamatujte, že to byl Ježíš, kdo nám řekl, abychom se modlili k Otci v nebi, a kdo nás naučil, jak se máme modlit k Otci v nebi. Nikdy nám neřekl, abychom se modlili k sobě.

Děkujeme za sledování a za podporu této práce.

Další informace o tomto tématu naleznete v odkazu v poli popisu tohoto videa. https://proselytiserofyah.wordpress.com/2022/08/11/can-we-pray-to-jesus/

 

 

Meleti Vivlon

Články Meleti Vivlon.
    16
    0
    Líbilo by se vám vaše myšlenky, prosím komentář.x