Jak se liší modlitba pro Boží děti?

Po zveřejnění mého posledního videa v angličtině a španělštině o otázce, zda je správné modlit se k Ježíši, či nikoli, jsem dostal docela dost odporu. Očekával jsem to od trinitárního hnutí, protože koneckonců pro trinitáře je Ježíš všemohoucí Bůh. Takže se samozřejmě chtějí modlit k Ježíši. Byli však také upřímní křesťané, kteří, i když nepřijímali Trojici jako platné chápání podstaty Boha, stále cítí, že modlitba k Ježíši je něco, co by Boží děti měly praktikovat.

Přivedlo mě to k zamyšlení, jestli mi tu něco nechybí. Pokud je to tak, pro mě je prostě špatné modlit se k Ježíši. Ale nemáme se řídit svými pocity, i když ty se k něčemu počítají. Máme se nechat vést svatým duchem, o kterém Ježíš slíbil, že nás uvede do veškeré pravdy.

Když však přijde onen, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, protože nebude mluvit sám od sebe, ale cokoli uslyší, bude mluvit. A bude vám odhalovat věci budoucí. (Jan 16:13 Věrná verze)

Ptal jsem se tedy sám sebe, zda moje zdrženlivost vůči modlitbám k Ježíši byla jen přenosem z mých dnů jako svědka Jehovova? Poddal jsem se hluboce pohřbené zaujatosti? Na jedné straně jsem jasně poznal, že řecké slovo označující „modlitbu“ a „modlit se“ se v Křesťanských písmech nikdy nepoužívá ve spojení s Ježíšem, ale pouze ve spojení s naším Otcem. Na druhou stranu, jak mě řada dopisovatelů upozornila, vidíme v Bibli případy, kdy věrní křesťané volají a prosí našeho Pána Ježíše.

Například víme, že Štěpán ve Skutcích 7:59 učinil petice k Ježíši, kterého viděl ve vidění, když byl ukamenován k smrti. "Zatímco ho kamenovali, Stephene." se odvolal, "Pane Ježíši, přijmi mého ducha." Podobně měl Petr vidění a slyšel Ježíšův hlas z nebe, jak mu dává pokyny, a on odpověděl Pánu.

„...zazněl k němu hlas: „Vstaň, Petře; zabít a jíst." Ale Petr řekl: „V žádném případě, Pane; neboť jsem nikdy nejedl nic, co je obyčejné nebo nečisté." A hlas k němu zazněl podruhé: "Co Bůh očistil, nenazývej obyčejným." To se stalo třikrát a ta věc byla okamžitě vznesena do nebe. (Skutky 10:13-16).

Pak je tu apoštol Pavel, který nám sice neuvádí okolnosti, ale říká nám, že třikrát úpěnlivě úpěnlivě prosil Ježíše, aby byl zbaven určitého ostenu v těle. "Třikrát prosil jsem s Pánem, aby to ode mne vzal." (2. Korinťanům 12:8)

Přesto v každém z těchto případů řecké slovo pro „modlitbu“ se nepoužívá.

Zdá se mi to důležité, ale nedělám příliš mnoho z absence slova? Pokud každá situace popisuje činnosti spojené s modlitbou, musí být slovo „modlitba“ použito v kontextu, aby to bylo považováno za modlitbu? Člověk by si myslel, že ne. Někdo by mohl mít za to, že pokud to, co je popisováno, je modlitba, pak ve skutečnosti nemusíme číst podstatné jméno „modlitba“ nebo sloveso „modlit se“, aby to představovalo modlitbu.

Přesto mě něco vzadu v mysli hlodalo. Proč Bible nikdy nepoužívá sloveso „modlit se“ ani podstatné jméno „modlitba“ s výjimkou spojení s komunikací s Bohem, naším Otcem?

Pak mě to napadlo. Porušoval jsem základní pravidlo exegeze. Pokud si vzpomínáte, exegeze je metoda studia Bible, kdy necháváme Písmo interpretovat samo sebe. Existuje řada pravidel, kterými se řídíme, a prvním z nich je začít náš výzkum s myslí bez zaujatosti a předsudků.

Jaké předsudky, jaké předsudky jsem vnesl do tohoto studia modlitby? Uvědomil jsem si, že to bylo přesvědčení, že vím, co je modlitba, že plně rozumím biblické definici tohoto termínu.

Vidím to jako vynikající příklad toho, jak může být víra nebo porozumění tak hluboce zakořeněno, že nás ani nenapadne o tom pochybovat. Prostě to bereme jako samozřejmost. Například modlitba je součástí naší náboženské tradice. Bez ohledu na to, z jakého náboženského prostředí pocházíme, všichni víme, co je modlitba. Když hinduisté při uctívání vzývají jméno jednoho ze svých mnoha bohů, modlí se. Když muslimové volají k Alláhovi, modlí se. Když ortodoxní rabíni opakovaně klokají před zdí nářků v Jeruzalémě, modlí se. Když trinitární křesťané žádají svého trojjediného Božství, modlí se. Když dávní věrní muži a ženy, jako Mojžíš, Hana a Daniel, vzývali jméno „Jahve“, modlili se. Ať už k pravému Bohu, nebo k falešným bohům, modlitba je modlitba.

V podstatě je to SSDD. Alespoň verze SSDD. Stejná řeč, jiné božstvo.

Jsme vedeni silou tradice?

Jedna věc, která stojí za zmínku na učení našeho Pána, je jeho přesnost a jeho uvážlivé používání jazyka. S Ježíšem není žádná nedbalá řeč. Kdybychom se k němu měli modlit, pak by nám to řekl, ne? Koneckonců až do té doby se Izraelité modlili pouze k Jahvemu. Abraham se modlil k Bohu, ale nikdy se nemodlil ve jménu Ježíše. Jak mohl? Bylo to bezprecedentní. Ježíš nepřijde na scénu další dvě tisíciletí. Pokud tedy Ježíš zaváděl do modlitby nový prvek, konkrétně to, že by měla zahrnovat jeho, musel by to říci. Ve skutečnosti by to musel dát velmi jasně najevo, protože překonával velmi silný předsudek. Židé se modlili pouze k Jahve. Pohané se modlili k mnoha bohům, ale ne k Židům. Síla zákona ovlivnit židovské myšlení a vytvořit předsudek – i když správný – je zřejmá z toho, že Pán – náš Pán Ježíš Kristus, král králů – musel Petrovi říci ne jednou, ne dvakrát, ale třikrát. časy, kdy nyní mohl jíst maso zvířat, která Izraelité považovali za nečisté, jako vepřové maso.

Z toho tedy plyne, že kdyby se nyní Ježíš chystal těmto tradicím zavázaným Židům říci, že by se k němu mohli a měli modlit, musel by prosekat spoustu předsudků. Vágní prohlášení to nezlomí.

Zavedl do modliteb dva nové prvky, ale učinil to s jasností a opakováním. Za prvé jim řekl, že se nyní bude muset modlit Bohu ve jménu Ježíše. Další změna modlitby, kterou Ježíš učinil, je uvedena v Matoušovi 6:9,

„Takto byste se měli modlit: „Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se tvé jméno…“

Ano, jeho učedníci nyní měli výsadu modlit se k Bohu ne jako jejich suverén, ale jako jejich osobní Otec.

Myslíte si, že tato instrukce platila pouze pro jeho bezprostřední posluchače? Samozřejmě že ne. Myslíte, že měl na mysli lidi všech náboženství? Měl na mysli hinduisty nebo Římany, kteří uctívali pohanské bohy? Samozřejmě že ne. Mluvil vůbec o Židech? Ne. Mluvil ke svým učedníkům, k těm, kteří ho přijali jako Mesiáše. Mluvil k těm, kteří budou tvořit tělo Kristovo, nový chrám. Duchovní chrám, který by nahradil ten fyzický v Jeruzalémě, protože ten už byl označen ke zničení.

To je důležité pochopit: Ježíš mluvil k Božím dětem. Ti, kteří tvoří první vzkříšení, vzkříšení k životu (Zjevení 20:5).

První pravidlo exegetického studia bible zní: Začněte svůj výzkum s myslí bez zaujatosti a předsudků. Musíme dát všechno na stůl, nic nepředpokládat. Nemůžeme se tedy domnívat, že víme, co je modlitba. Nemůžeme považovat běžnou definici tohoto slova za samozřejmou, za předpokladu, že to, co je tradičně definováno Satanovým světem a napříč náboženstvími, která ovládají mysl lidí, je to, co měl Ježíš na mysli. Musíme se ujistit, že máme na mysli stejnou definici, kterou nám sděluje Ježíš. Abychom to určili, musíme použít další pravidlo výkladu. Musíme brát ohled na publikum. Ke komu Ježíš mluvil? Komu odhaloval tyto nové pravdy? Již jsme se shodli, že jeho nový směr modlit se v jeho jménu a oslovovat Boha jako náš Otče byly pokyny určené jeho učedníkům, kteří se stanou Božími dětmi.

S tímto vědomím a zcela mimoděk mě napadlo další Písmo. Vlastně jedna z mých nejoblíbenějších biblických pasáží. Jsem si jistý, že někteří z vás už tam se mnou jsou. Pro ostatní se to může zprvu zdát nepodstatné, ale brzy uvidíte souvislost. Podívejme se na 1. Korinťanům 15:20-28.

Nyní však Kristus vstal z mrtvých, prvotina těch, kteří zesnuli. Neboť smrt přišla skrze člověka, i vzkříšení z mrtvých přichází skrze člověka. Neboť jako v Adamovi všichni umírají, tak i v Kristu všichni budou oživeni. Ale každý ve svém pořadí: Kristus, prvotina; poté, při Jeho příchodu, ti, kteří patří Kristu. Pak přijde konec, kdy předá království Bohu Otci, kdy zruší veškerou vládu a veškerou autoritu a moc. Musí totiž vládnout, dokud mu všechny nepřátele nepoloží pod nohy. Poslední nepřítel, který má být zrušen, je smrt. Neboť Bůh mu všechno položil pod nohy. Ale když se říká, že „všechno“ je pod něj, je zřejmé, že ten, kdo pod něj podřizuje všechno, je výjimkou. A když bude vše podřízeno Kristu, pak i sám Syn bude podřízen Tomu, který mu vše podřídil, aby Bůh byl vše ve všem. (1. Korinťanům 15:20–28 Holman Christian Standard Bible)

Tato poslední věta mě vždy vzrušovala. "Aby Bůh byl vše ve všem." Většina překladů jde o doslovné ztvárnění řečtiny slovo od slova. Někteří se však zabývají malým výkladem:

New Living Translation: „bude naprosto svrchovaný nade vším všude“.

Překlad dobré zprávy: „Bůh bude vládnout úplně nade vším.

Contemporary English Version: "Pak bude Bůh znamenat pro každého všechno."

Překlad nového světa: „aby Bůh byl vším pro každého“.

Není důvod, abychom byli zmateni tím, co to znamená říkat, že Bůh bude „vše ve všem“. Podívejte se na bezprostřední kontext, další pravidlo výkladu. To, o čem zde čteme, je konečným řešením strastí lidstva: Obnova všech věcí. Za prvé, Ježíš je vzkříšen. "První ovoce." Potom ti, kteří patří Kristu. Kdo jsou oni?

Již dříve, v tomto dopise Korinťanům, Pavel odhaluje odpověď:

“. . .všechny věci patří VÁM; vy zase patříte Kristu; Kristus zase patří Bohu." (1. Korinťanům 3:22, 23)

Pavel mluví k Božím dětem, které mu patří. Jsou vzkříšeni k nesmrtelnému životu, když se Kristus vrátí, během jeho příchodu nebo krále Parousia. (1. Jana 3:2 BSB)

Dále Pavel přeskakuje tisíciletou tisíciletou vládu na konec, kdy byla zrušena veškerá lidská vláda a dokonce i smrt způsobená hříchem byla odvolána. V tom okamžiku už nezůstali žádní nepřátelé Boha ani člověka. Teprve potom, na konci, se král Ježíš podřizuje tomu, kdo mu všechno podřídil, aby Bůh mohl být všem vším. Vím, že Překlad nového světa je často kritizován, ale každý překlad Bible má své chyby. Myslím, že v tomto případě je jeho interpretační ztvárnění přesné.

Zeptejte se sami sebe, co zde Ježíš obnovuje? Co bylo ztraceno, bylo potřeba obnovit. Věčný život pro lidi? Ne. To je vedlejší produkt toho, co bylo ztraceno. Obnovuje to, co Adam a Eva ztratili: jejich rodinný vztah s Jahvem jako jejich Otcem. Věčný život, který měli a který zahodili, byl vedlejším produktem tohoto vztahu. Bylo to jejich dědictví jako dětí Božích.

Milující otec není svým dětem vzdálen. Neopouští je a nenechává je bez vedení a pokynů. Genesis ukazuje, že Jahve mluvil se svými dětmi pravidelně, ve větrné části dne – pravděpodobně pozdě odpoledne.

"Uslyšeli hlas Hospodina Boha procházet se zahradou v chladu dne a muž a jeho žena se skryli před Hospodinem Bohem mezi stromy zahrady." (Genesis 3:8 Světová anglická Bible)

Nebeská a pozemská říše byly tehdy spojeny. Bůh mluvil se svými lidskými dětmi. Byl pro ně otcem. Mluvili s ním a on odpověděl. To bylo ztraceno. Byli vyhnáni ze zahrady. Obnova toho, co bylo tehdy ztraceno, byl dlouhý proces. Do nové fáze to vstoupilo, když přišel Ježíš. Od té chvíle bylo možné být znovuzrozen, adoptován jako děti Boží. Nyní můžeme mluvit s Bohem ne jako s naším Králem, Svrchovaným Božstvem nebo Všemohoucím Božstvem, ale jako s naším osobním Otcem. “Abba Otec."

Když se čas naplnil, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, narozeného pod zákonem, aby vykoupil ty, kdo jsou pod zákonem, abychom mohli přijmout adopci za syny. A protože jste synové, poslal Bůh do našich srdcí Ducha svého Syna, který volá: "Abba, Otče!" Takže už nejsi otrok, ale syn, a když syn, tak dědic skrze Boha. (Galatským 4:4-7 HCSB)

Ale od té doby, co přišla ta víra, nejsme již pod opatrovníkem, neboť vy všichni jste synové Boží skrze víru v Krista Ježíše. Neboť všichni z vás, kteří jste byli pokřtěni v Krista, oblékli jste Krista jako roucho. Neexistuje žádný Žid nebo Řek, otrok nebo svobodný, muž nebo žena; neboť vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. A jestliže patříte Kristu, jste potomstvo Abrahamovo, dědicové podle zaslíbení. (Galatským 3:26, 27 HCSB)

Nyní, když Ježíš odhalil tyto nové aspekty modlitby, můžeme vidět, že běžná definice modlitby, kterou dávají světová náboženství, úplně nesedí. Modlitbu považují za prosbu a chválu svého božstva. Ale pro Boží děti to není o tom, co říkáte, ale komu to říkáte. Modlitba je komunikace mezi Božím dítětem a samotným Bohem jako naším Otcem. Protože existuje pouze jeden pravý Bůh a jeden Otec ze všech, modlitba je slovo, které se vztahuje pouze na komunikaci s tímto nebeským Otcem. To je biblická definice, jak ji vidím.

Je jedno tělo a jeden Duch – stejně jako jste byli povoláni k jediné naději, která patří k vašemu povolání – jeden Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi a skrze všechny a ve všech. (Efezským 4:4-6 ESV)

Protože Ježíš není náš Otec, nemodlíme se k němu. Můžeme s ním samozřejmě mluvit. Ale slovo „modlitba“ popisuje jedinečnou formu komunikace, která existuje mezi naším nebeským Otcem a jeho adoptovanými lidskými dětmi.

Modlitba je právo, které jako Boží děti máme, ale musíme ji nabídnout skrze dveře k Bohu, kterým je Ježíš. V jeho jménu se modlíme. Jakmile budeme vzkříšeni k životu, nebudeme to muset dělat, protože pak uvidíme Boha. Ježíšova slova v Matoušovi se naplní.

„Čistí srdce jsou požehnáni, neboť uvidí Boha.

Tvůrci pokoje jsou požehnáni, neboť budou nazýváni syny Božími.

Blahoslavení jsou ti, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské."

(Matouš 5:8-10 HCSB)

Ale pro zbytek lidstva bude muset vztah Otec/dítě počkat až do konce, jak popisuje Pavel.

Až budou odstraněni všichni nepřátelé Boha a lidí, nebude potřeba se modlit k Bohu v Ježíšově jménu, protože pak bude vztah Otec/dítě plně obnoven. Bůh bude všem všem, všem všem, což znamená Otec všem. Nebude vzdálený. Modlitba nebude jednostranná. Jako Adam a Eva mluvili se svým Otcem a on mluvil s nimi a vedl je, tak s námi bude mluvit Hospodin, náš Bůh a náš Otec. Synova práce bude dokončena. Odevzdá svou mesiášskou korunu a podřídí se tomu, kdo mu podřídil všechny věci, aby Bůh byl vším všem.

Modlitba je způsob, jakým děti Boží mluví se svým otcem. Je to jedinečná forma komunikace mezi otcem a dítětem. Proč byste to chtěli snižovat nebo zaměňovat problém. Kdo by to chtěl? Komu prospěje rozvrácení tohoto vztahu? Myslím, že na to všichni známe odpověď.

V každém případě to je to, co podle mého názoru říká Písmo na téma modlitby. Pokud se cítíte jinak, jednejte podle svého svědomí.

Děkujeme za poslech a všem, kteří i nadále podporují naši práci, srdečně děkujeme.